Pod rozkvetlou jabloní
se chvilku zasním... sílu dá
a do života napoví
víc, než se člověku jen zdá.
Vyprávěla mi jednou větou,
že v lidských srdcích stromy kvetou.
Jejich moc, ta nás poutá k zemi,
vůně květů nás povznáší,
ve stálosti jsme nesmrtelní
- semínka vítr odnáší...
S tím vědomím se hezky žije,
ať je to pohádka, či poezie...
To mi je líto, Cecilko, drž se. Moje neteř asi ve 12ti jela v autě kde jich bylo asi 7 prolítla předním sklem a tvář měla pořezanou a plnou střepů, zatloukala taky..teď už má tvář trošku zahojenou...Hlavně ji opatruj a snad to bude vše dobré. H.
30.11.2005 11:50:00 | Hančí