Anotace: Ženu ani květinou neuhodíš ...
Dnes v noci
hladil jsi mě
Slovy
tak vášnivými
až mě mrazilo
A tvé dotyky
- tak horoucí -
znamenaly mé tělo
tajemnými symboly -
bylo to jako by jsi
maloval henou
jen trochu do modra
Plakala jsem
tou sílou okamžiku
a snažila se zachytit tvé ruce
které byly blíž a blíž
Tvá vyznání nabíraly
na intenzitě
cítila jsem
že tohle už nevydržím
Odešel si
Ráno mi po tobě zbyly
jen tisíce krystalků
rozbitého skla
...vapiti říká na druhé čtení...mne zamrazilo už na první...být žena ..nevím jestli bych to dokázal napsat...Lucinko doufám že je to minulost kterou jsem ti snad ani neměl připomínat...omlovám se..doprčic.. nemám to raději vymazat..ale ne snad už jsi velká vyrovnaná holka...teď na mne dopadla nějaká depka...to mám z té mé empatie..doprčic..sakra
20.02.2010 20:57:00 | Jiří I.Zahradník
Na druhé přečtení mne zamrazilo v zádech ... kruté ... báseň krásná ... je smutné že musela vzniknout :-(
věř v jedno .. na každého jednou dojde ... odpyká si své "hříchy", my u toho možná nebudeme nebo to neuvidíme, ale stane se to ... v to věřím
10.08.2007 12:34:00 | vapiti
at je inspirace krasna nebo ne...vysledek je,ctvrty odstavec je pro me urcite nej:-)
10.08.2007 09:09:00 | Stavitel mostu přes Rubikon