Anotace: aktualní pocit... možná o ničem,co pro me momentalne znamena vse...
Upřímně. JÁ chtěla žít.
Ale bylo to moc.
Teď skláním se k zemi
- a není to z úcty...
Svět ukázal záda,
já zase tvář.
Byla to chyba...
Já nebudu lepší.
stejně tak vy.
Tak proč si lhát...
V hlubokém předklonu,
po sobě uklízím.
Zametám střepy,
co neznamenají štěstí,
ale ztracené sny.
Dešťové jehly bodají v zátylku
a říkají:"Tak spadni už."
Nepadám. - Nevstávám.
???
Kde vlastně jsem?
Na rozhraní...
Včerejšek je v prachu,
dnešek v rozbřesku...
A já... Mimo dobu.
A to jsem chtěla jen žít...
Připomíná mi báseň J. Wolkera Těžká hodina:
"... Chlapecké srdce mi zemřelo a sám v rakvi je vynáším,
a zemřelým trpě, trpím i tím,
které mi v prsou se roditi počíná.
Dnes je má těžká hodina;
jedno srdce jsem pohřbil a druhé ještě nemám,
zesláblý úzkostí, zesláblý samotou
marně se bráním studeným stěnám
mého pokoje ..."
Nejsi sama!!! :o))) snad trošku naděje?
06.08.2007 15:53:00 | Hannazka
I já chtěla jen žít, ale pak mi došlo že to esmím vzdát i kdybych už nežila.. a to samé radím i tobě nevzdávej to ať je to těžké jak chce...
06.08.2007 15:05:00 | Santinan Black