Tma zahalila staré zdi,
ozdobené břečťanem.
Ve zbytcích ruin usídlil se strach.
V krbu oheň,
olizuje další poleno.
Kožešiny a na nich Ty,
světlo a stín,
hrají si na tvém těle.
Oděná jen do stříbrných prstenů,
vyrobených z kouzel,
starých mágů.
Odlesk plamenů,
mění barvu tvých vlasů.
Oči přivřené,
čekáš.
Jsem na cestě,
nesu zprávu či dopis.
Doufám, že dorazím včas.
Jsem poštovní Netopýr
Vím o zdech kamenných,
kde strach své místo nemá...
jen chlad... snad podzimem?
čekání, touha němá...
Vím o zdech kamenných,
co vyprávět by chtěly
o jednom návratu...
chjo... to člověčí snění...
10.08.2007 17:36:00 | Cecilka
Hmm, tak to je něco jiného. Pěkné. Dokonce velmi. Jen ten netopýr mi tam nesedí. Jinak to vzbuzuje krásné představy. Jen tak dál.
09.08.2007 21:17:00 | Terakota
Sen...fikce...komu to chceš tvrdit...samče...
Jasná skutečnost! Ale to si nechám pro sebe...
09.08.2007 15:43:00 | smudlinek