Prosím stůj! Už ani o krok dál.
Tvůj život je vzácnější, než se zatím zdál.
Snad si zažil spoustu bolesti a trápení,
pojďme spolu teď hledat jejich řešení.
Prosím stůj! Což ani netrpíš závratí?
Uděláš krok a rozbouřené moře tě pohltí.
Tvé tělo rozdrásají ostré skály,
pohřební píseň zazpívají bílí racci v dáli.
Prosím stůj! Chci ti toho tolik povědět.
Jestli skočíš, komu to mám pak vyprávět?
Já vím něco, o čem nemáš tušení,
tak pojď ke mně a nech toho bláznění.
Už tě držím a nikdy nepustím.
Svou lásku ti teď vyzradím.
Líbáme se pod setmělou noční oblohou,
a konečně ti dochází, že mrtví milovat nemohou.
Mrtví milovat nemohou..tuhle čtu po několikátý a tyhle slova mi zůstali v hlavě..fakt dost dobrá:-)
19.06.2008 23:34:00 | Lucilillilinka
Ten závěr i název,tím pádem i pointa, nemůžu si pomoct ale je to jako Variace na renesanční téma od Hraběte.A ty veršíky předtím jsou trošku v křeči.Jinak hezké.
16.08.2007 15:36:00 | Eviah