Ztracená

Ztracená, v nalezeném životě,
zhrozená nad zamotaným uzlem.
Nelze k činu přinutit tě,
i když miloval si mě málem.

Žít v jednom uzlu,
nelze ho rozseknout,
musí se rozplést začneme spolu.
Pojď se po konci pokouknout.

Jsem v labyrintu vlastních citů,
zahalena do hedvábných šatů.

Už nenaleznu cestu ven,
možná by stačilo klubko jen.

Jenže i to klubko je moc krátké,
na mou hlavu a city velké.

Pomoc, já se vypařuji,
do propasti propadám,
snad něčí ruku zachycuji
a pohltit se nenechám.