Za nic,
za zasmání,
za život,
za poznání.
Dal jsem tělo peklu.
Pro lásku,
pro čas,
pro pravdu,
pro vás.
Dal jsem duši Bohu.
Rozdal jsem tělo,
rozdal jsem duši,
mám už jen srdce,
však kdopak tuší
pro koho.
Tělo je forma,
pro mne je nic,
duše je obsah
a to je víc.
A z těla s duší stane se člověk.
Má to spád, jen ten konec se tam rytmově vůbec nehodí, vím, shrnutí celé myšlenky básně tam prostě musí být, ale co takhle ho příště nějak lépe začlenit?
28.09.2007 11:07:00 | prostě Zuzana
Lepšíš se, člověče. Tohle už má zpracování, myšlenku, vzkaz... prostě všechno, co to má mít... takovýmhle básním dávám jednoznačně 100%... =))
16.08.2007 17:48:00 | Miro Sparkus