Anotace: zamyšlení
Jako každý večer smáčí slza řasy,
kde těžknou a padají dolů podél úpatí skvostného bradla,
dominanty celé tváře.
Kloužou dolů, s kvílivým smíchem až k ohni dračí sluje.
Vlasy pohroužené do vlastní černoty leskem bodají nebe a
srovnané se slzami Božího trůnu.
Mírný vánek zavál mezi oknem pískovců a ostrý hvizd skácel naději dvou stromů.
nesouhlasím.to je otřesný styl psaní.i když =íšeš jako Bůch...vlastně:)
11.08.2008 14:59:00 | neurobeat
Je to moc krásné a moc zvláštní, jako kdyby v jednom verší říkals tolik, na co ti právě stačí dech a pak se znovu zhluboka nadechl k dalšímu...
Oo, ce poeme me plait beaucoup :)
15.01.2008 11:03:00 | Já Esther Ruth