Anotace: o upíírce, která zemřela kvůli jednomu polibku z pravé lásky od člověka...
Zemřu ve chvíli
kdy mě políbíš. Tvůj Polibek
plný Slunce mne zabije a pošle za hranice
věčného Podsvětí.Tam budu křičet, trpět, trýznit
svou duši, utápět se v nekonečných hlubinách . zoufalství,mé slzy budou sršet jako ten
nejdivočejší vodopád a já budu
litovat jen toho, že má
smrt nebyla
delší.
No nechci nic rikat: ale tohle tema uz je ohrany a tvoje dilko me nijak nepresvedcilo ze i ohrana temata jsou jeste vyjadrit originalne. No a taky jednu takovou mensi poznamecku... nevim jak jsi to myslela s tim polibkem a sluncem ... ale upiri asi moc radi svetlo nemaji... nebo se milim?
31.08.2007 16:08:00 | kukaska
Dal jsem nulu?tak to se omlouvám byl jsem asi myšlenkama mimo je to dobrý u týhle básně přiznávám mýlku za 100% je to úžasné sice tu myšlenku jsem viděl i v jiných dílech literatury ale i tak zpracováno dokonale a to nemám rád poesii co se nerýmuje ale tohle je dobrý-klobouk dolu a to nulu beru zpět 100%
23.08.2007 18:32:00 | Jsem ten kdo jsem
To je Baudelaire co?Ne není?Já jsem to hned poznal nádhera za 0%
20.08.2007 00:39:00 | Jsem ten kdo jsem