Závaží

Pryč je má odvaha
shodit svoje závaží.
Kostka cukru
je mně milejší.
Dívám se ochable
z okna ven,
nemůžu se hýbat,
nechci jíti ven.
Tělo mne svázalo
v uzlík přetěžklý,
dusím se v myšlenkách,
v nocích bezesných.
Nic se mně nedaří,
pryč je šarm a smích,
nesmím se poddávat,
musím bojovníkem být.
Nastavit zrdcadlu
svou pravou tvář,
svůj meč k boji vytasit,
se životem se začít prát.
Zbavit se závaží,
to je můj cíl,
lehce do mraků stoupat,
ptákem štěstěny být.