Píseň Esteldanova

Anotace: Jedna taková balada k jednomu mému příběhu.

Obyčejným smrtelníkem,
přec šťastným a veselým byl.
Za dlouhých severních nocí
si o své lásce velké sny snil.

Ze života však náhle vytržen,
radou starších odvlečen.
Do smrtelného nebezpečí vypraven,
hořkou pravdou zasvěcen.

Jako poslední ze svého rodu žijící,
velkou mocí obdařen.
Nad tmou a zimou stojící,
trpkou samotou opřaden.

S přetvářkou či bez přetvářky,
nedokáže zakrýt svůj stav.
Bez potlesku, beze slávy,
předurčen setnout zlu tisíce hlav.

Jediný z lidského pokolení
vyvolen krutým osudem svým.
Vybraný a vycvičený
pro boj s nepřítelem zlým.

Temnou stranou pronásledován,
do pasti přesto nikdy nevlákán.
Pro ochrannu nevinných proklínán,
na Zemi již dávno postrádán.

Velikou hrozbou pro říši stínů stal.
Král temnot svým mágům úkol dal.
Otevřít bránu do nicoty se jim nakonec podařilo.
A velkého hrdinu do zkázy vypravilo.

Po šesti letech v tyranii
znenadání vrátil se zpět.
Svou milou hned nepoznaný, r
ozhodl se zachránit tento svět.

Překřtěn jménem,
jež stvořitel naděje znamená.
Přísahou zavázaný,
že zlá moc bude brzy zlomená.

Chvíle štěstí,
v uších zněl zpěv lesního vánku.
S vědomím, že svou lásku nikdy neopustí,
ulehl k zasloužilému spánku.

Nad ránem
však po ní našel jen krvavý šat.
Vydal se po stopách zrádce,
jež měl věčným ohněm vzplát.

Hledal, hledal dlouho,
než temnou tvrz našel.
Avšak v jejím nitru
už jen smutek ze zdí čišel.

Jeho milá v zajetí nicoty
vlastní život dýkou si vzala.
Než vydechla naposledy,
mocnou kledbu proti králi stínů vyřknula.

Esteldan v pláči a zármutku z
akrátko začal se mstít.
Nepřítel litoval,
že se mu jeho lásku rozhodl vzít.

Jeho srdce ztrápené
jen a jen pro ni bude bít.
Nehledal jinou,
jen pro ni chtěl navždy žít...