Mé druhé já

Anotace: Tak tohle je básnička o holce, které se proste nelíbilo jaká je až po pár letech poznala, že o tom, jak vypadá život není...

Sedíš tu přede mnou jako socha,
Jo, i já vidím že jsem plochá,
Všechny mé nedostatky jakoby sdílíš,
A stejně jako já z toho šílíš.

V příšeří pokoje lámu si hlavu,
Jak někdo jako já může žít,
Dobře znám důvody tohoto stavu,
Jaká jsem vidím, chci jiná být.

Skáču po pokoji vztekám se stále,
A křičím že takhle to nejde dále.
Bože pomoz mi nechci se znát,
Nechci být taková, vlasy si rvát.

Sedíš tu přede mnou po pěti rocích,
Vidím co stalo se, po pár krocích.
Klidná jsem směju se ty seš tu stále,
Jsi mé druhé já v zrcadle, co zemřelo málem.