Drahý příteli

Anotace: Analisieren s mými skromnými dodatky ...

Drahý příteli, bolí mě odloučení,
stále .. pořád .. nač a proč?
Bylo to jen v mlhavém svitu mámení,
a teď, zbyly jen oči pro pláč..

Holčičko milá, chvěješ se zimou
ač ještě sluníčkové paprsky
hladí Tvojí tvář mile milou.

Bolavá bolest u srdce,
slova ztrácí na hodnotě, jak to bolí.
Vždyť já cítím taky přece,
i mě zvoneček v duši zvoní..

Světlejší světlo tančí světem,
Tvým vnitřním labyrintem
kde i s mapou se dlouze bloudí,
pověz nač ten pláč?

Chybí mi, moc, ale odcizení..
rostlo a přes hranici se přehouplo.
Vím, že dávno pro něj slovo kouzlem není,
že to krásné tajemno, u obou nás opadlo ..

Něco krásného se občas ztratí,
někdo nám snad i naše plány zhatí,
přesto má smysl dál žít,
neb v kraji kvete vlčí mák.

Drásá mi duši, lhostejnost a ledovost,
co sídlí v každém písmenku ve slově.
Snad asi už mě má vážně i on dost,
a já matně hledám a škemrám odpovědi po Tobě ..

Škemrání se k Tvému JÁ nehodí,
zmačkáme tu papírovou kouli,
pár slov spolu přes palubu prohodí,
zamáčkneme na čele tu bouli.

Pláči, pláči tímto okamžikem,
roním slzy za slzou .. ač nechci, ne !
Proč musím potýkat se s tímto stykem?
Proč terče bol na duši vyznačuje?

Slaným potokem plují úhoři,
za svojí potravou zdolají příkoří,
slzy nic neřeší, slzy se hašteří
o své místo na pláži zvaná tvář.

Milovat neumím a bůh ví, zda-li jsem uměla,
zda někdy cítila jsem teplo když ne dotekem.
Nevím, čím víra ve mně zhynula,
a proč slzavé proudečky lejou se potokem...

Milovat znamená žít,
po neznačené cestě jít.
Třeba celou noc bdít,
s otevřenými očima si snít.

Cítím bol, smutek, zmatení a bezmocnost,
cítím chvění, strach – jsem v očekávání.
Čekám na tu největší ze všech upřímnost,
zda čeká mě smrt nebo v cestě pokračování..

Čekat minulost či budoucnost,
chytnout za pačesy a kopnout,
rovnou do těch míst sedavých
zní mé upřímné doporučení.

Chci toho co hýčkal mě větami klidnými,
co úsměvem chlácholil pesimismus..
Ten kdo hrál si s poezií – jejími pramínky,
kdo zasel ve mně optimismus ..

Nic nelze nutit násilím,
vše má svůj pevný řád,
snad jízdní, nezapomeň vystoupit,
nahlédni ve svůj snář.

Chybí mi! Sakra proč ......

Něco našeptává skoč ...