Vznáším se na vlnách duhy.
Radost a pestrobarevné stuhy.
Topím se ve žhavém magmatu.
Smutek a pozůstatky traumatu.
Jsem filantropem a nenávidím tento svět.
Jsem jak černá hlína, jsem jak růžový květ.
Jsem neschopný básník a úspěšný vtipálek.
Znám spoustu hádanek, přesto velký neználek.
Láska, přátelství a přesladká slova.
Pořád dokola a pořád znova.
Nenávist, nepřátelství a hluboká rána.
Dýka od krve a mrtvá vrána.
Chci žít jak do korun stromů rostoucí liána.
Chci až příliš zažít to, čemu se říká nirvána.
Chci zahynout jak padající svíticí hvězda.
A vědět, že se mi to všechno jenom nezdá.
tak dělej. Jak chceš chtít tak chtěj a dělej a jdi a di ty. Má takový ten (haha) rozervaný náboj. Taky jsem normální. Až moc.
23.10.2007 18:21:00 | prostě Zuzana