Harmonizujícím pohledem do mraků
tiše naslouchá jejich šepotu
a chytá do svých dlaní
jejich smích.
Ze všech sil snažíc se,
naslouchá svému nitru,
lechtá pavím pírkem v podpaží
rozevlátou duši, rozhodnut
přimět ji k odpovědi na otázku proradnou...
Jak dál?
Na slunečním paprsku,
jak na tobogánu
veze káru plnou zlata.
.
Následuje pád,
v bažině života utonula víra
a ještě k tomu si nohu v půli zlomila...
.
Je to pech .... šup ...
zpět na koně a cváláme dál.
I skrz kopřivy existuje krása Petře, jenom možná není na první pohled vidět, ale je.Pro každého z nás.
20.09.2007 21:11:00 | Lucie Teru
Pěknou a bezpečnou jízdu! ;-) Dost dobré dílko...
19.09.2007 16:51:00 | Chancer