Ó velký Mannitou
Prosím o chlad vody u horských pramenů,
prosím tě o vítr, co vane prérií,
mým svalům sílu dej a pevnost kamenů
a stáda buvolů, ať na věky žijí.
Prosím tě, Mannitou, ať mám zrak sokolí,
a cit ať v prstech mám, až splynou s tětivou
a dej mi vlahý déšť, co zemi napojí,
prosím, ženu mi dej, jen málo marnivou.
Dopřej mi slunce zář a teplo pro můj den
a v noci světlo hvězd, ať ukáže mi směr,
pro svého mustanga prosím o trávu jen,
o dřevo na oheň, jenž vzplane navečer.
Mannitou, dej mi hlas, který by silně zněl,
dopřej mi písní pár, co vítr v horách hrál,
sílu k boji mi dej, když přijde nepřítel
a odvahu mi dej, kdybych se zemřít bál.
no, to je krása, úplně se vidím v teepee u ohně ozdobená ptačími pírky a průzorem je vidět na totem k ranní meditaci
20.09.2007 09:53:00 | ni.va
Páne jo, to je ale modlitba :o) Pěkné, takové srdíčkové a zajímavé. Tak snad se Ti všeho dostalo.
20.09.2007 06:00:00 | NikitaNikaT.
... lhostejno zda Mannitou ... či jiná veličina ... člověk by si měl prostě vážit obyčejných věcí ... toho co má ... tak to cítím ...
19.9.2007 | JardaCH
... a tak je to i myšleno - díky Jardo
19.09.2007 12:05:00 | G.P.
Krásná modlitba,ale tolik ti toho asi nedá.A něco už přece máš-buď přece skromnější.
19.09.2007 11:53:00 | s.e.n
... lhostejno zda Mannitou ... či jiná veličina ... člověk by si měl prostě vážit obyčejných věcí ... toho co má ... tak to cítím ...
19.09.2007 11:15:00 | JardaCH
no nevím Džípí, zní mi to neevropsky a tudiž neproveditelně na táboře by si tohle ale mohli zpívat
19.09.2007 10:57:00 | Jarky
... naučím se ji zpaměti ... možná se mi bude hodit ...
... je kvělá ...
19.09.2007 10:11:00 | Marcella