Když nechce žít
rve si špunty do uší,
možná by chtěl mít
ve vlasech armádu vší.
*
Trapný první verš...
*
Zavírá oči,
prostupuje temnou krajinou,
nozdrami nasává zvířený zlatý prach
a cítí strach.
Do snu vstoupil anděl,
asi sedmiletý s čokoládovým pohledem
a hřívou jako hříbě my little Ponny.
Klíčkem natahuje můj úsměv
do překvapujících rozměrů.
Ani netušil, že to tak lehce jde.
Náhle tančí mezi nitkami z nebe,
vodní pavoučci spřádají snovou síť
s úkolem pokrýt na Zemi každou píď.
S respektem a údivem zároveň
hledí do cizích tváří,
pokládá sny na oltář,
se svojí vnitřní modlitbou se stydí,
že neví ...
On to vlastně není žádný závěr,ale právě proto je to tak dobrý! ;-)
27.09.2007 20:11:00 | Chancer
"S respekte" uteklo Ti "m" k milé?? :-)
Já vím... že nevíš... to je jen dočasný stav... dej prostor svým křídlům duše, dej si čas a ticho v srdci... a ono všechno samo vykrystalizuje... :-) Třeba na Tvé hladině vyrostou lekníny... :-)
27.09.2007 11:31:00 | Levandule
Treba ma ten andel kridla polamana,
tak bud trpelivy a ona prijde sama.
27.09.2007 08:58:00 | carodejka