Pod polštářem

Anotace: První básnička o lásce (ano, přemohla jsem se). je malinko perverzní, ale do sexu to ještě nepatří. Sekce "Život" mi přijde přiměřená... Věnováno pepche, aby věděla, že láska se nerovná sladkým básničkám...

Na posteli pod polštářem,
tam na bílém povlečení,
leží pero s kalamářem
k utajení předurčeni.

Ach, zachovej si vážnou tvář,
věnuj mi slovo pochopení.
S černou tuší kalamář,
vytažen jest po setmění.

Tak napiš mi na záda
tou tuší jen pár řádků,
pro chtíč budiž návnada.
A z vína odstřel zátku.

Naplň mi číši po okraj
a zazvoň tou svou o tu moji.
Ještě chvíli tu hru hraj,
ač dávno je po boji.

Však přesto já tě prosit musím,
'bys to pero do ruky vzal.
Sic se pod tvou vahou dusím,
jen pokračuj v psaní dál.

Jen napiš tam slovo "růže",
co vína, krve bude směsí,
až pak přidej kapku tuše -
- ten tvůj pohled...
..........Proč mne děsí?
..........Jdi ode mne pryč!

* * *

Snad jednou zvyknu si
na ten palčivý chtíč,
oheň, co v tobě plál,
když opět sis mě vzal.

Bez tuše a bez růže.
Bez krve - ne poprvé...