Samá voda, přihořívá, přihořívá, ale nehoří
Samá voda, přihořívá, přihořívá, ale nehoří
Mezi prsty
proteklá síla štěstěny
a cesta za pokladem
se klikatí jak had
Jen z dálky mávám
opilým hledačům
co kopou jen na povrchu
zato s hlasitou pompou
a s nadějí
že hledané je nadosah ...
Mezi prsty
poslední zrnka písku
vzpomínka na pouštní růži
jež tolik miluje Slunce
a potřebuje tak málo vody
Jenže vláhu
potřebujeme nakonec všichni !
Komentáře (6)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
To já vím... že jsi slunce... a skromnost zálivky... Ti dává sílu do života (větší než jiným)... ale i tak... občas přichází dny fatálního sucha...
U nás vždycky najdeš... něco kapek... pro vzkříšení :-)
08.10.2007 08:37:00 | Levandule
... tyhle poklady jsou opravdu hodně vzácný ...
... jemže někdo k nim nečuchne za celý život ... ikdyž je má hned pod nosem ...
03.10.2007 08:45:00 | Marcella
