Ale no tak!

„Ale no tak!“ Řekl jsem,
když se snažil chytit
život za pačesy.
Klouzaly,
a proto je chtěl držet pevně.

„Takhle to přece nechceš.“
Jen pokývl hlavou.
„Ostatně přiznejme si,
že takhle barva bledne.“

Tolik chutí je v životě!
Ale zná jen kyselost
a hořkost.
Avšak doufat, že to
jednoduše změní?
Hloupost.

Lidé se potulují kolem.
Slastně usrkávají z pohárů,
který jemu zrezl...

„Neztrácej vůli a hledej
skrytého štěstí sémě!“

- Škoda jen, že žiješ i ve mně.