Neviňátko

Anotace: Život je nespravedlivý a vždy takový bude...

V kolébce děťátko spí,
nechá si zdát sen krásný.
Nad ním postavy stín,
s údělem tak jasným.

Čeká, až dítě probudí se,
pak o hrdlo jej připraví.
Neměl on narodit se,
neměl šanci na zdraví.

Možná kdyby v jiné době,
světlo světa spatřil.
Nebyl by za chvíli v hrobě,
tam by totiž patřil.

Dítě s vrněním se probouzí,
malé ručky k muži pozvedá.
Dětský úsměv jej neokouzlí,
dítě svojí matku již neshledá.

Žena padla ještě v noci,
když synka zkontrolovat šla.
Kdysi podlehla cizí moci,
tendy, když ještě kradla.
Teď už děťátku nepomůže,
její duše, jak růže -
v zimě, zvadla.

Temný stín, rudý pozvedá -
svůj meč.
Dítě, jehož duše se z duší matky shledá,
chtělo by, chtělo by pomoc.
Tak běž,
dítě zachraň a nedej se odradit,
nevinnosti není nemoc.