Křídla klouzající ve větru,
třepot sotva znatelný,
snad síly božský, možná ty pekelný.
Pružné tělo jako vážka
čekající na samečka.
Holčička na pískovišti strčila do chlapečka.
Babka pohřbívá toho,
kdo s ní byl celý život věrně, nevěrně po boku.
Jako by mělo obyčejné žití
tisíce chapadel, stovky chobotů.
Překážky, nenechají tě na chvíli na pokoji,
chvíli se oblákáš do zlata, muž v plné zbroji.
Přes noc tě všichni opustí, nemoc skolí.
Stařec o holi přikládá si k hlavě pistoli..
Matka překousává pupeční šňůru,
ještě, že máme babyboxy.
Je tu dítě beze jména,
jedna nevinná, malá žena.
Křídla padají k zemi jako spirála,
trapné - zase to kulka jednou vyhrála.
Kulka od ďábla, co všechno zničí
nebo od Boha rána z milosti?
Ahoj zlato, tak já také přispěji svojí trochou...
Dílko na mě působí strašně moc depresivně. ;( ale víš to že já sám se v tomhle vidím a plácám taky.
Vždycky ještě máš nás. Kdyby něco ;)
J.
17.10.2007 17:32:00 | Jirda
ahoj zlato,jsem moc ráda,že si konečně něco napsala- i když si tak zrovna říkam,že je vlastně o dost těžší kvalitně posoudit dílko od někoho,koho dobře znam,protože se to nedá brát jen jako pěkně poskládaný slova do vět, ale hned zatim vidim nějaký tvoje chmury a starosti.Každopádně se mi básnička líbí!!!
15.10.2007 20:00:00 | Courtnei
Moc krásné, fakt se mi to moc líbí...Ta báseň nutí člověka se zamyslet. Super:)
15.10.2007 10:14:00 | Davy_boy