Anotace: ...
Bloudí
po nočních
chodbách
nemocnice,
a hledá
únikovou
cestu.
Za sebou
vláčí
stojan na kolečkách
ve kterém
je životodárná
tekutina-
pro ní spása
Věří v únikovou
cestu
a věří
na zázrak
Však,ale
její tiché
kroky
doprovází
potiché
kapání slz
které se rozléhá
tichounce
po liduprázdné ulici
nemocných
Tiché kroky
utichají
pod náhlým
přívalem
únavy
a ona
klesá
na studenou
zem
a usíná
neprobuditelným
spánkem.
Naděje se
neztrácí
naděje umírá...
hu, až mrazí, doufám jen, že neumírám i když vlastně všichni pomaličku...já ji raděj uchovám 1*
19.10.2007 19:20:00 | cevert