můj čas by nadešel

Anotace: možná pro někoho trochu zmatený,ale perfektně to vystihuje mé pocity v té chvíli...

Sedl si ke mně a prostě se ptal
co pro mě vlastně život znamená?

Jak mu to jen vysvětlit mám?
Ptá se mě,zda se mu vyhýbám
a jestli má prý pro mě vůbec cenu...
Prý jen za něčím se ženu
za něčím,co smysl nedává...
a tak zůstávám zas zklamaná.

Přemýšlím,co mu odpovědět?
Sama bych si často přála vědět
to něco,co mi nikdo nepoví.
A proto po tom prahnu čím dál víc
a bojím se svojí vlastní tváře,
sama sebe,já bez svatozáře,

já hříšnice se ho tady ptám,
co je zač a proč se o mě zajímá?

Odpovídá,že je to můj ŽIVOT.
Mám prý mu otevřít srdce a svou mysl,
chce vědět,zda má pro mě vůbec ještě smysl

ptá se,jestli se opravdu tak rychle vzdám...

A proč ne,když od něj už nic nečekám?

Říká mi:když vlastně všechno máš
tak proč tvoje oči tolik zebou??

Já jen pláču a prosím ho,aby odešel.
Vím,že když pujde,musí mě vzít s sebou...

Můj čas by nadešel...