Anotace: Vlastne jsem tim chtel rict: neupinat se k minulosti a nebat se budoucnosti. Vsichni jednou shorime - no a co? A laska je lucernou ve tme. Byt blaznem zde znamena zit pro okamzik, zit pro zivot.
Člověk prý je stínem svých snů,
asi ano, říkám si a vzduchem létá chmýří,
slunce zapadá a můj úsměv už bude vždycky trochu pokřivený,
protože vidím: člověk, to není žádná jednota
protože vidím: člověk žije pro oheň a ne pro popel
protože vidím: člověk je procesí zapomnětlivých bláznů
Dobře, a co má být?
Vždyť já hořím pro život
a žiju pro tebe, blázen slepý.
Ale je mi to vlastně jedno,
je mi jedno, jestli taky shoříš.
To obdobi ponekud pokrivene filosofie a vypjate nenaplnenosti uz shorelo v popel a muj usmev se opet narovnal. Ale vsimni si, ze zustavam v te same myslence - proc zit pro popel? Oc silneji hreje krb, kdyz se podivame ven a vidime, jaka je tam zima a tma...
26.03.2008 00:01:00 | Matyáš
srdceryv. jenže tak to, myslím, nikdy není, nikdy není tak zle (a tvůj úsměv jistě nezůstal pokřivený napořád). doufám, protože ho mám moc ráda.
24.03.2008 19:37:00 | grygaruv atelier