Prošla jsem už spoustu chrámů,
prošla jsem už spoustu cest,
od přítomna někam k dávnu
nechala se zvolna vést...
Poznala jsem dotek lásky,
poznala jsem naději,
od všech citů rozeznala
ty, jež srdce zahřejí...
Vyslechla jsem mnohé rady,
vyslechla jsem příběhy,
z nebe spadlo spousta vláhy
a sněhových závějí...
Najednou jsem pocítila
to, co drží nad vodou...
víra má mě nadnášela...
a to není náhodou...
Chvíle těžká dovolila
poznat mi své zázemí...
ledacos jsem pochopila...
tolik moje básnění...
...ách jo...
... fšude matematics nefungovat;-) 1 + 1 = 2
áááááááááááááááááále lepčejší je 1 + 1 = 1
A Ty To Víš!
15.11.2007 16:29:00 | Žqáry
A k srdci sis to všechno vzala
víru,lásku i rozličné city,
aby jsi z nich vybírala
a mezi nás rozdávala
co potřebné je k žití.
14.11.2007 16:28:00 | s.e.n
Zázemí... hm... perník kořeněný pepřem a solí... Ale bez něj není vývoje... I když někdy... život za úsměvem je zmrzlý...
Docela bych znovu ráda viděla Tvoji nejnovější fotku... Copak by nám řekly Tvé oči?
Doufám, že v nich voní pomněnky... protože jejich květy byly určitě stvořeny pro Tebe :-*
14.11.2007 12:32:00 | Levandule
Víra a poznání někdy k šílenství nás dohání ... když svět se s námi zatočí, slzy vhání do očí ... Krásná básenka ...
14.11.2007 08:26:00 | Beepat