Válka

V zákopu leží, zbraň nabíjí,
už ani neví proč vlastně zabíjí.
Vždy je to stejné, zní povel vpřed,
před chvíli žili, tuzí jsou teď

Vítězný Kat tou zemí kráčí,
své černé roucho v krvi smáčí.

Smutné oči k nebi hledí,
ruka vztekem zatnutá,
král, ten spokojeně sedí,
jeho mysl – netknutá.

Ruku v ruce, bída, hlad
smutnou zemí chodí,
ze zákopů táhne smrad,
smrt se krví brodí.