Kvítku modrý,
hlavu sklopenou máš.
Vše ale změní se,
až přijde tvůj čas.
Zatím mlčíš,
slzy v očích máš,
chlad okolo tebe,
mráz už nevnímáš.
Hle kamarád tvůj,
na pomoc ti jde
Slunce velké, horké,
brzy se rozžehne.
Slunce rozhání chmury,
je s tebou, a ty to víš,
ty hlavu obdivně zvedáš,
a mlha klesá níž a níž.
Teď už usmíváš se,
na celý pokořený svět.
Ať nyní stydí se on
a vidí tvůj nádherný květ.
A tak kvítku, pomněnko modrá,
vždy přítel na obzoru se objeví,
třebaže nečekáš to.
Snaž se tedy neklesnout a být vždy
připravená, paprsek ať vidíš.
jakože úplně užasná básnička....a jako jo...a není to tím, že jsme kamarádky...moc se mi líbí...
30.11.2007 19:36:00 | Frenci