MARNOST
MARNOST
Anotace: Tohle jsem kdysi hodil do komentu Gabrielle Taroka, když jsem četl její "Výkřik." Teď jsem to při brouzdání literem opět objevil a napadlo mne, že když čarodějka může psát básně jako by je psal muž, proč bych se pro změnu já nevžil do duše zklamané ženy?
Ztratila jsem náušnice,
do direk vložila květ,
perly světla zdobí líce,
rty poslední polibek...
Bouře mrtvých oceánů
zmítají mnou do všech stran,
koráb Lásky mé teď k ránu
pluje větrem chtíče hnán!
Na kůře bříz zobrazují
se smutky Tvých i mých dní,
zvlhlé deštěm se zčerňují
kouřem vyhořelých dní!
Jejich pláč mi z dlaní smývá
racky Tvých rtů otisklé
kde pár znamínek mých zívá,
vzpomíná polibky Tvé!
A z rozbitých kousků světla
jsi jak puzzle poskládal
slůvek pár, co z nebe slétla:
"Miluji Tě!" jsi tam psal...
Měls dojetím zvlhlé oči,
věřil, že mne navěky
máš...Teď vítr prachem točí,
pár stop, kde jsme já a Ty
stáli, spláchla času řeka,
vítr zapomnění svál,
srdce moje stále čeká,
čekat na Tě bude dál!
Měl jsi čelo rozpálené,
ještě cítím Tvých úst dech,
bude smeten do plamene
zapomnění...Je to pech!
Jeden večer plný touhy
ve vzpomínkách rozpustíš
jako cukru prášek pouhý,
že je konec, dobře víš!
Komentáře (12)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
Já vím, čertíčku, co myslíš! Zaky se tam vracím, když je mi smutno...;o)
24.04.2008 13:41:00 | Kozoroh 1
Apropos, čertíčku! Pokud jsi už nějaký veršovaný koment psala, není to tady nebo ne k téhle básničce! Vzhledem k tomu, že to dávám i jinam, už si to tak nepamatuju. A vůbec mi nevadí, pokud ten nádherný komentář dáš i jinam!;od
21.04.2008 16:49:00 | Kozoroh 1
Čertíčku, neomlouvej se za drobné chybičky a pokud máš inspiraci, klidně napiš třeba deset takových krásných veršovaných komentů! Díky Ti za ně! /Ostaně já to někde taky takhle dělal, možná i u Tebe, už nevím!/
Každopádně z nich mám radost! Víš jak člověka potěšit!;o)
EQR= emocionální kvocient raráškův! I roboti ví, že je velký!;o)
21.04.2008 16:45:00 | Kozoroh 1
Posledním polibkem svým,
zamykám slova do Tvých úst,
vím, že jen to nyní smím,
když přichází lásky půst.
V dlani střípky našich slzí,
něžně, miláčku, teď svírám.
že odešla jsi, to mě mrzí,
srdce své vzpomínkou týrám.
Pro krásné chvíle jedné noci,
mi zradili jsem, Lásko, sebe.
Proč stále máš mě ve své moci,
když dotyk Tvých očí nyní zebe?
Mirku, vím, že už jsem ti jeden veršovaný komentář k této básni psala, ale nemohla jsem si pomoci, a tak tu máš znovu, netradičně, další mužský pohled. Snad tě potěší.
21.04.2008 13:09:00 | čertíček24
Pěkné, třeba :
Měls dojetím zvlhlé oči,
věřil,že mne navěky
máš...Teď vítr prachem točí,
pár stop, kde jsme já a Ty.
Super
14.01.2008 14:11:00 | Marfuša
To je dobrý nápad, třeba to zkusím taky, třeba zjistím, že ženám se píše snáz...hi dobrý
24.11.2007 22:03:00 | zzlatý
