Prosvítám
Tvými slovy výchovy
Jsou tak potřebná
(ale já je nechci slyšet)
Bolí mě za Tebe, za mě i za děti
(říkej, říkej je dál!)
Genetika hvězd v hrnci
a cílů v ostnatém drátě
Piš, piš své dny dál
(to pro ně)
Ta bolest ani únava
Tvá křídla neroztaví
A mutace reakcí
se jednou přesypou
do vůně pomerančů
Buclaté tváře andělů
ve víčkách
se změní
v děti našich dětí
a magnet rodokmenů
bude dál rodit
a zhasínat svíčky
lidských plamínků
koukl jsem do pradávna tvé tvorby a nelituju. Tahle mi přijde moudrá.
27.08.2011 11:43:00 | René Vulkán
no já mám ruce dvě jednu tvrdčí a druhou k pohlazení
s pozdravem tátamáma...
21.11.2007 20:30:00 | jedam
Děti jsou andílci,občas zakopnou a ušpiní se.
Také se nám to stávalo,nebo ne?
21.11.2007 19:59:00 | s.e.n
Potomci jsme dávných kmenů
co s anděli zkřížili rod
a bez vzácného rodokmenu
zvolili si jednu z cest
z hrnce horoskopu hvězd
Pak spojili se na národ
***
Jiří s.
21.11.2007 14:24:00 | j.c.
Trochu smutná na mě. Ten ostnatý drát bolí, ale ty pomeranče se mi tam líbí. Jinak, hvězdy ty to věděly.
21.11.2007 12:44:00 | NikitaNikaT.