Pondělí 5.3.2007

Anotace: A tu mě chytl smutek.I když se snažíte brát všechno s nadhledem,jednou vás to dostane...a jen tak nepustí..naštěstí mě už pustilo..kámojda^_^

Sedí..hlouček stále opakujících slov se konečně vrývá do paměti..Zdá se,že je šťastná.
Možná i je.
Ústy promlouvá do zdi a přitom jí opouští...malé nepatrné něco---každý den je dál..

Co má dělat?

Malá holčička tiše pláče,ale ta starší uroní jen jednu slzu,i když jí to trápí víc
žije dál,probíhajíc písmena i čas..
je šťastná,protože už dokáže číst

Sedí..nevnímajíc okolní svět,jen hrstku stránek vět,opakujících se stále dokola.

Dívka zakopla..už nemůže dál..
rozpouští se v malé nepatrné něco...padá
Malá holčička roste a pořád pláče...