Uvězněné mléko.

Anotace: To když je člověk vězněm a přitom není za mřížemi...

Uvězněné mléko.

I.

Poslouchám Beatles a představuji si Tě
přežíváš v jakémsi podnájmu
a neumíš se vyhnout otázce
kde ses to ocitla
vše
co zaplavuje Tvé uvězněné mléko
zapáchá zvykem
díváš se z okna
a hledáš někoho živého.

Proč nehledat to co nelze nalézt
v paradoxním světě velkých bot
a kouzelníků čarujících štěstí
co Tě jen naučí hrát tu komedii
že Tě oslovuje.

Zataháš kočce jako dítě za ocas
aby sis připomněla první pohledy svých očí
to bezprostřední poznání
že zde nejsi sama
a přece jsi
nastydlá samotou
nastydlá z úsměvů
které nepatří Tobě
nýbrž Tvým mírám
jež krejčí ležérně odloží na papírku
a šije Tvé šaty
podle své míry
po té se odebere na dámské toalety
ze zdvořilosti se omlouvá že zabloudil
a odchází přezkoušet ten nejoptimálnější tvar úsměvu
na další číslo...

II.

Tři hodiny jsem dnes ležel bez hnutí
hlavou mi probíhal celý život
Bůh ví
zda jsem ještě člověk
ale miluji Tě tolik
že přestávám snášet Tvou existenci s chlápkem
který Tě používá jako záchod
ztrácím orientaci
co vnitřně chci
a co si jen vykresluji jako eventualitu chtění
dokonce jsem jednou viděl jak Tě škrtím
a pak skáču z okna
zásluhou budíku však dopadávám na nohy
a opět si sedám do toho svého křesílka
co se vstřícně točí na všechny strany
znovu počítám
kolik jsem vydělal
kolik prodělal
a v pátek to spolehlivě splachuji
pěnou od fluory a piva
a na pravidelnou otázku :
"Jak jde život?"
spolehlivě odpovídám :
"Ale dobře, vole"

nikdo se mě ještě nezeptal
proč vlastně žiju
zdalipak se někdo zeptal Tebe...