poutníci

Anotace: taková melancholicko cestovatelská věc

Přicházíme zdaleka,
žádná pouť nás neleká,
oba už jsme nejspíš zranění.
U všech polí, luk a cest,
kam nás osud kázal vést,
já hledala jsem marně znamení.
Skrz mnoho kopců a černých skal,
tajemné brány dál a dál,
noc jen stříbrná je zář,
ticho lesa a tvá tvář.
Již brzy cesty pominou,
už teď jsem skoro hrdinou,
věřím, že jednou uplynou
a hrdinové s nimi zahynou.