Cesta

Cesta zaházena listy ze stromů
Kám že to vede, nevíš náhodou?
Já po ní půjdu, nebránim se tomů
Myslíš, že stala jsem se trochu jínou?
Hlouběj a hlouběj do vlastního světa,
ta naívka s copem, byla jsem to já?
Tám potkám ja možna píhateho kluka,
co psál na obrousku, jak moc rád mě má.
Tám někdy dávno, na školním mejdanů
jsem byla princeznou naivní a svou.
Po tysicích míl na zaházené cestě
stala jsem se najednou královnou zlou...
A venku už sněží.
A mění se lidé?
Ja dívam se z okna.
Ne, někteří ne!
Až dnes půjdu spát, ještě jednou se kouknů
na fotku dětské minulostí mé.