Dívám se
do odvrácené tváře
pracovního procesu
znehybnělé sousoší aktivity
se stalo symbolem
odpoledních hodin
cítím
jak práce pomalu umírá
Její nátlakový dech
je zoufale přerývaný
povinnosti v křeči
vztekle šeptá mé jméno
na vykřičení již
nemá dost sil
cítí
jak utahuji smyčku lenosti
Prosba v jejích
vypoulených očích
mě nechává lhostejným
poslední záchvěv
v podobě zazvonění aparátu
likviduji jedním úderem
a mizím zadním východem
Práce se již nepohne
... za neuctivá prohlášení ke zdroji tvé obživy ...
budiž odsouzen k doživotní práci ...
*- ... leda snad že by jsi našel někoho kdo tě bude živit
... ... ... a nezbytnou ptráci za tebe udělá ... :-))
15.01.2008 15:34:00 | HarryHH
Lidstvo odjakživa zajímají dvě zásadní otázky:
1) Kdo vymyslel práci?
2) Jak to, že ho ostatní nezabili?
15.01.2008 14:13:00 | JardaCH
Nevím proč, ale vzpomněl jsem si na pana Kodeta: "Proletáři všech zemí, běžte se vy...". Ale vážně, nic lepšího už jsem dlouho nečetl. Díky Gabkine za echo.
14.01.2008 14:27:00 | Aťan