V palici je prázdno
a v srdci apatie.
Tahle duše krásno
ještě dlouho neužije.
Starosti se množí
a roky přibývají.
Místa v mysli prázdná
se smutkem zalévají.
Ruka ve tmě šmátrá
a rozcestník tu není.
Po pravdě se pátrá,
že ta snad něco změní.
Vykroč do neznáma,
co Tě čeká, tušíš.
Vždycky je na výběr,
ale když musíš...prostě musíš.
Nastav minulosti záda
a kupředu se vydej.
Zpátky tě to táhne,
tak jen zavři oči-přidej.
Člověk co nedělá chyby,
je jen mýtus, utopie.
Koupíš nejednu ránu,
však ten kdo neuhne...žije.
Ten jediný žije
Tma se rychle šíří
a světlo ustupuje.
Vstříct novému zítřku
se tlukot zastavuje.
S životem už prohrál
teď se smrtí se trýzní.
Bolest časem přejde...
...a hudba sama vyzní...
Přesně o tomhle stále mluvím,
mluvím, mnohdy beze slov...
Ono zvláštní klubko nažeho života, je stále zamotanější - to vím jistě. Kéž bych jistě věděla co příjde až se začne rozmotávat...
Škoda jen, že se dá ST poslat jen jednou... ;-)
02.10.2008 21:49:00 | Anita Buchtová
Přesně tenhle styl psaní se mi líbí a mockrát se o něj (nedostatečně úspěšně) pokoušim - prostě to jede a bouří a všechny pocity to valí s sebou. Parádní.
13.03.2008 22:29:00 | drsnosrstej kokršpaněl