Pomalinku sfoukáváš

Pomalinku sfoukáváš
plamínky mého bytí
doufám, že tě zápal plic
jednoho dne chytí...

Pomalinku sfoukáváš
plamínek po plamínku
ještě jeden, a pak další
za tatínka, za maminku...

Knoty chladnou, záře mizí
modrají ti líce
od teď budeš na vždy cizí
a ty???
foukáš více...

Foukáš, foukáš...
stojíce i sedíce,
chodíce i ležíce...
foukáš, foukáš...
dlouho budeš
plamínků mám tísíce...