bloudím mlhou mlčení
ztracený včerejší den
na tom už nic
nezmění
čas, co prošel
kolem mne
zestárnul
v týdnu
i posedmé
ještě kolikrát?
pak potkala jsem tebe
ve větru podvečera
kabát ti obepínal
široká ramena
a cesta se zdála
změněná
šel jsi dál
po mém boku
ukradls hvězdy
z oblohy
byl to pohled
pro bohy
jak sis je
připnul jako král
kdo by ti to vyčítal :-)
krásné je si hrát...
Nikdy neříkej nikdy...pro každého někde někdo dýchá, žije a hledá ho...jen se umět potkat...
18.01.2008 20:56:00 | Verena
Poslední sloka je moc hezká ... kéž by někdo takto šel aj vedle mne ... a nemusela bych mít ty hvězdy ... chjo. Moc hezká básenka.
18.01.2008 20:54:00 | NikitaNikaT.