ZTRACENÝ SEN

ZTRACENÝ SEN

Anotace: asi to potkalo nodně lidí

Z T R A C E N Ý S E N

Oči své otvírám
ze sna se probírám
opět je nový den
jak prožiju ho s tebou jen.

Polibky tvé pálí mně na těle
můj hlas už nezní tak vesele
zradil jsi mou duši i tělo
a mi se v tu chvíli umřít chtělo.

Místo srdce máš snad kámen veliký
a z úst jdou osrté špendlíky
oči tvé jsou chladné jak studny hluboké
to vše zanecháva rány hluboké.

Zadusil jsi plamínek mé lásky
a něděláš si z toho vrásky
nevidíš co oči mé říkají
tobě se smutné asi nezdají.

Slzy mi po tváří stékají maličko
a osuší je jen moje sluníčko
co z naší lásky zbylo
a ptá se"Už jsem nezlobilo"?

Teď jen s ním když se slunce sklání
sním svůj sen až do svitání
je krásný má barvy duhy
a ve vlasech má dlouhé stuhy.

Jsem s Tebou a přitom sama
duše má pluje do neznáma
snad najde klidné místo jeden den
a budu žít opět svůj ztracený sen.
Autor Pika, 26.06.2005
Přečteno 208x
Tipy 0
ikonkaKomentáře (0)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
© 2004 - 2021 liter.cz v1.4.12 | Facebook, Twitter