Anotace: ...přeházené myšlenky, přeházené pocity, přeházené verše... Jiří senior
Dům, oken zář na známém dosud místě
signál zbytečný bliká z monitoru,
zde marně hledáš klid a útočiště
jen prohrát smíš, když sázíš na důvěru
Akordy doznívají rozladěných ech
rozpaků již posledního rozhovoru,
sud lítostí a zlob se valí po schodech
i básník vzletnou vynechal metaforu
Pak NĚKDY značí NIKDY nepokrytě,
chlad smutkem halený až zamrazí tě,
to naděje v očích zvolna hasne třpyt
uvadlou Lásku, spoutanou v okovech
odvádí Čas. Důstojně, jen žádný spěch
a beze slov. Nad čím chtěls zvítězit?
...a když myšlenky, pocity poskládáme...nevzniknou lásky verše úhledné??? a nebude to sonet poslední ???
22.02.2008 22:46:00 | Lota
kdyby se člověk NĚKDY nesvěřil do pout lásce, pak by NIKDY nic neprožil, a pravda vůbec NIC neriskoval
13.02.2008 23:40:00 | ni.va
Moc hezky napsané, tolik myšlenkové a hluboké. S tou důvěrou je to prostě těžké, slovo NĚKDY, co rázem stane se v NIKDY ... s tím plně souhlasím a docela mi to vhání slzy do očí, při vzpomínce na některé věci, lidi ...
12.02.2008 17:37:00 | NikitaNikaT.
I hudba smutná a teslivá dohraje,
orchestr naladí opět své nástroje
tvůj smutek zmizí tiše a pozvolna
a srdce rozezní zas hudba nádherná.
10.02.2008 16:37:00 | s.e.n
I pocity bývají různorodé
mysl tančí smyslné flamengo
poté zádunčivě mlčenlivé tango
nato stále dokola reje veselé...
10.02.2008 14:05:00 | Bíša