Dětství....
Dětství....
Chtěla bych být znovu malá
rozpustilá holčička ....
Co se pořád jenom smála ...
..."nejela " jí krupička ...
Co se máma nazlobila
pro roztrhané kalhoty ...
Já jak malý rarach byla ,
lezla s klukama přes ploty ...
Nosila domů rozbitá kolena
ve vlasech bodláky z klučičích válek
a s dědou ráda sekala polena ...
a moc mi chutnal "svlíkací párek ...
Na ryby chodila s maličkou pytlačkou
k rybníku, kde krásně kuňkaly žáby
a vlasy mívala slepené žvýkačku
tátovi rušila večerní zprávy ...
Dětství je jak barevný míč
co do dálky se odkutálí
všechno je to dávno pryč
...i přátelé, co jsme znali ...
I mé dětství zmizelo
bylo však krásné
a jako malý dík
je tahle báseň ...
Ve vzpomínkách pořád zůstává
ta malá blonďatá Pavlínka
co na klíně dědovi sedává ...
...a v kamnech praskaj polínka ...
Komentáře (12)
Komentujících (11)
Doporučit
Tisk
...a tahle mi vehnala slzy do očí, musím si dát chvíli pauzu se čtením a jít se schovat před kolegyní... :-)
22.02.2008 13:19:00 | Pavelpaja
jůůůůůůůůůůůůůůů ... ta je táááááák moc krásnáááááá .... slyším praskat polínka ... a cítím tu krásu, o které píšeš :o)
17.02.2008 15:28:00 | Beepat
Už jsem ji četla, pamatuji si ji... Proč máš vlastně do února smazané básně?... :-(((
Ovšem to nemění nic na hezké vzpomínce, potěšila :-*
16.02.2008 23:38:00 | Levandule
když se tak ohlédnu
do dětských let..
úsměvům podlehnu
však nechtěl bych zpět..
těším se z života
do dalších let..
i na to až budu
senilní děd..
16.02.2008 20:43:00 | Bean
Moc pěkné Pavlis. Nad tou básní jsem si zavspomínala. Byla jsem taky takový drákula. Maminka mi říkávala, že jsem snad z ještěrčích ocásků. Díky bylo to milé, vrátit se s pomocí tvé básně do dětství. Mari
16.02.2008 19:04:00 | Mariana Há
