tohle se mi stává často
ležím v posteli
před očima
rozevřenou knížku
nemůžu se soustředit
myšlenky si lítaj
kolem mý hlavy
jak splašený mouchy
propouštím příběh
ze zajetí žlutejch stránek
a v tom další myšlenka
bzučí
něco o tom
že jsem
špatná
a musím
se sebou něco dělat
zaklapnu
ten dotěrnej hmyz
mezi tvrdý desky
uvězním ho
do kapitoly I.
přikovám ho
k hlavní hrdince
i když za nic nemůže
chudák holka
a říkám si
že jediný co mi
jěště tak schází
jsou:
drogy
chlast
a zlomený srdce
týýý joooo :O fakt zírám je v tom měco kouzelného...tejemného...nádhera...prostě něco co sesnad nedá ani okomentovat...krásny krásny...klobou dolů jak jsi to dokázala vystihnout
02.03.2008 15:20:00 | Yukki
možná nezamýšleně, ale pobavila mě, víš, takvé to pobavení, ne smích, ne legrace, ale suché ušklíbnutí.. Přesně jsi to vystihla. Jo.
19.02.2008 20:18:00 | prostě Zuzana
Drsně pravdivá.
Čtěno bez nádechu...zbývá Ti ŽÍT život:-)
Až ten "hmyz dotěrný" přibouchneš mezi listy,
ještě na něj dupni, ať to máš jistý.
Uchop život jako papír čistý,
a začni znovu psát...jednou ...dvakrát...tisíckrát.
16.02.2008 20:37:00 | spare