Nevím..
Proč pořád bloudím..
Proč motám se
v tom nekonečném kruhu..
Pořád si v duchu
něco soudím..
A duši svou mám
jak nekonečnou tmavou
nulu..
Nevím..
Myšlenky přemítám..
Listuju..
Jako v knížce..
Slovíčka v mysli
odmykám..
Však zamknou se
než k nim otočím se..
Nevím..
Proč černý šál
nad mojí myslí bdí..
A hlava schoulená
neletá v oblacích..
Nevím..
Proč kámen
mi hruď mou naplnil..
A každým pohybem
chce rozdrtit mě jím..
Nevím..
Jak pustit slunce
k duši..
Nevím..
Jak do blaha si
zalít srdce..
Nevím..
Jak vykouzlit si úsměv
co mi sluší..
Nevím..
Jak zadusit zlé černé
emoce..
Nevím...
Ta beznaděj mě děsí,zkus najít pro verše slovíčka hezčí.
Zapomeň na děsy na divné lidi,rozhlédni duši svou po celé zemi.Někde tam dřepí, podobný člověk, co odnesl by balvan z tvého těla a odhodil ho do moře hoře a bylo by vám oběma
vzletně.Hledej.
20.02.2008 00:03:00 | WAYWARD
Urcite najdes pevny bod, nesmis zablouudit, moc krasne jsi basen napsala , je trochu smutna ale vlozila jsi do ni mnoho citu.
19.02.2008 20:59:00 | carodejka
Nevím jak pomoci bych ti měla...
Nevím co příjde zítra...avšak vím, že to co cítíš mi není cizí
19.02.2008 16:03:00 | whiolet