Unášena okolnostmi
do neznámých končin
světa za zrcadlem.
Odrážena vlastním
NE !
KDYBY...
A PROČ ?
Nesmířena,
urputně doufající
v lepší časy,
a zároveň nedůsledná konat.
Plná smíchu pro hlouposti.
Lapající po vzduchu
v horké soli.
Od krajnosti do krajnosti,
až to bolí.
Silná i slabá.
Stržena přívalem života padá.
Líná znovu vstávat.
V davu těl bažící po samotě.
Osamělá bez dotyků,
s hřebíkem v botě.
Unášena někam, váhá.
Dál...snad...asi... možná.
Jít...dál...sama.
snad touha..
a nebo strach tě nese???
otázka zní..
jak dlouho to jedna duše snese?
však věř, že nadějí a tužeb..
je jako šišek v lese..
(taxe vohni a sbírej..
at si v ohni..a neumírej .o))
21.02.2008 08:46:00 | Bean