Oblaka prachu,
se zbytky strachu
a touhy zapomnění..
Upadám v tiché snění..
V houpacím křesle
poslouchám pěvce
s pohledem pod víčky uzamčeným..
Pějí, že časy se mění..
V oparu cinzána,
bloudí si duše má..
Krajinou neznáma..
A hledá ztracené já..
S city si pohrávám
a sebe jen se ptám,
komu že věřit mám..
Ke komu ruku svou natáhnout mám..?
Snad k slunci na nebi..?
A nebo ke kmeni
staletých stromů..?
Třeba mě navedou
na cestu k tomu..
Kdo v dlaních něhu má
a touží jako já..
Otevřít snář..
Neřeší slovíčka
proč a nač..
K čemu a zač..
Hledáš pevný bod v tomto světě. Jsou i jiné světy...Hledej. Trpělivost...
26.02.2008 07:01:00 | IvoMaria
Krasna slova ano verim tomu ze najdes tu spravnou cestu, moc Ti ji preji.
25.02.2008 12:29:00 | carodejka
jsi krásně stále zasněná :) ... tiše se děje při čtení proměna ...
25.02.2008 11:36:00 | toužím.jít.dál
Neřeší slovíčka
proč a nač..
K čemu a zač..
Jo, když se od toho člověk odpoutá...
25.02.2008 08:29:00 | Veru