Černá paní

Noc je mou láskou
pokušením
zpytováním
hledáním
nacházením ticha
oslav bujarých
myšlenek plachých
i necudných
pod krovem bezpečí
úniku
a spoustou ran.

Čím hlubší je
víc srdce otvírám
petlicí kamennou
na vrátka
tak silně z obou stran
na sebe zírám
a nestačím se divit.

Co zbytečností nosívám
tkanice
knoflíky
hodinky přezírám
náramek
kozí chlup
a slova zbytečná.

Než prostře se k snídani
cestou od kontejneru
jablka
rosu
kočičí větve natrhám
a už neptám se...

Proč.

To mi vnukla
včera
prý naposled
má černá paní
mnou utahaná...

Noc.