Právě...
Právě...
právě mě část umřela
pošla
zdechla
chcípla
ne
není zatím po všem
kus mě jenom
chybí
před sebou
na káře pohřební
tlačím svoje chyby
vyčtené tisíckrát davem
že se mám smát vesele
víc doufat
na všechno si troufat
netopit se v slzách
jenže já neumím být drzá
nějak mi došly
síly
bolestivě pošly
stejně jako rýmy
život ve vlnách
začínám se bát
nechci znovu tu bolest
na vrcholu padat
a cítit další pád
po kterém už
konečně
snad...
Komentáře (3)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk
tak... část toho smutku už svítí z monitoru bíle na modrém (a my si ho rozebíráme a žasnem nad jeho vybroušením), zbytek se musí opotřebovat... přeju sílu a nový dny; většina tunelů končí světlem
15.03.2008 21:16:00 | drsnosrstej kokršpaněl
A jen se směj, navzdory, někdy to bolí, jindy přebolí,
nejsi A nebo B. Jsi A do Zet. A proto SNAD to lineární vidění překroutíme, vyždímáme, a hodíme provždy za hlavu, jednou a provždy, nejlépe hned teď:-))). 1***
15.03.2008 10:27:00 | cevert
