Kolem řev světa
a naše monology.
Závěje papírů,
my popsali jich stohy.
Jen kapky mlčení,
jež rychle vypaří se,
pod žárem hádky.
Skáče jak tenisák
po okenní římse,
a padá hlasitě
až dolů na ulici.
Lidi si uši
nacpou pod čepici.
Kdo je víc nahlas,
ten má prý více síly.
Hlasité věty
se u nás jaksi vžily.
Potichu spolu ?
Ani chvíli.
Tak raděj ústa
pevně zamknu dlaní.
V nastalé pauze
přichází vánku vlání,
kočičí tlapky,
motýlí pousmání….
laskavé ticho,
co stalo se mou zbraní.
slova co znějí hlasitěji..
v hádce se topí v beznaději..
moudrý už dávno ví..
že vítězí hlas motýlí .o)
parádička...
23.03.2008 11:08:00 | Bean
Suprovní, odlehčím. Nemluvil jsem se svou ženou dva měsíce. Nechtěl jsem ji přerušovat :-) 1***
21.03.2008 15:26:00 | cevert
z tvých posledních tří pěkných je pro mne nejpěknější (nejen kvůli poslední sloce) - celá má plynutí, má atmosféru a... tenisák :), ten mě nadchnul
16.03.2008 21:11:00 | drsnosrstej kokršpaněl