Ametyst...
Ametyst...
Sluneční svit,
z paprsků břit..
Hledáš cestu i necestu..
A v celém kontextu..
Snad ani nedýcháš..
Zpocené dlaně máš..
Ametyst v nich svíráš..
Snad spolíháš..
Že z něho vyskočí svit,
co do očí vpraví klid,
a najdeš zase smysl.. žít..
Že je to kámen,
co spadl Ti na zem,
pro štěstí..
A zbaví Tě srdeční bolesti..
V dlaních, jak v ulitě..
Skrýváš, co tíží Tě..
Přemítáš o životě..
S pohledem nachovým,
upřeným k větvoví..
Hledáš léčivé plástvoví..
Co říká, že smysl má..
Věřit a pravdu znát..
Bez bolavých ztrát..
A s životem si něžně hrát..
Komentáře (5)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
...dneska jsem opět mile překvapen , co že jsi nám to na tu literu napsala ...je tam několik nádherných slovních obratů , třeba s tím plástvovím , to je moc vydařené i ten konec vcelku podtrhuje tu bolestnou náladu básně ...ale možná , že už někde začíná svítat
zrovna pro tebe ...to zas cítím z té střední části básně ...ale jinak písnu ...smekám svůj širák a odhazuji v dál ...dlouho jsem už nic podobného nečetl Jirka
25.03.2008 16:09:00 | kavec
