Železná kola po dlažbě plivají
zčernalé jiskry dláždí krajnice
bosé paty skřípou a kamsi městem brouzdají
ve spřežení věčném.
Listy karet z korun slávy padají
řehtající slova z pod bronzové přilbice
sypou se dukáty co ceny již nemají
ve chvatu spěšném.
Ten chlapec nedopadne dobře
si římsy šeptají
tak vysoko nad zemí
arkýře
světla lamp do ulic vrážejí
kostku za kostkou dlážděnou stavějí
roh za rohem
točící se.
Gumová kola asfalt řezají
symboly věků lemujících krajnic
ten stařec tudy opět včera šel
koupil si boty
po kapsách střípky Bohnic
zoufalých duší
ochránce
sběratel...
...jak pochválit, aby to neznělo jako fráze...musíš mi věřit...je nádherná
04.04.2008 11:12:00 | Lota
Někdy jsou kostky naše, někdy cizí,
někdy je to jen klam, který zmizí... ;-)
29.03.2008 21:43:00 | Levandule
pozbíral co je třeba..
snad chtěl
vydělat na chleba..
od života dotal matu..
a od doktora..
meprobamatu..
všichni jsme vlastně kolektoři
co do svých ůtrob sbírky boří..
na sklonku všem..poprávu shoří..
na sklonku..bude krach..
ze sbírek zbude
prach
27.03.2008 09:01:00 | Bean
Hmmm...radši budu zticha, nebo zase řeknu nějakou pitomost. Souhlasím s ostatníma - dobrá věc, jdu o tomn přemítat ;-)
26.03.2008 15:53:00 | Chancer